Jan Matoušek: 17 let webařiny, historie Webolution a BlueOrca
Prohrál jsem nabídku o dvacet tisíc s někým, kdo poskládal šablonu za dva dny. Byla to první chvíle, kdy jsem vážně přemýšlel, že s webama skončím. Zůstal jsem, ale změnil jsem kvůli tomu skoro všechno.
Vlastní systém jsem si napsal, abych nemusel opravovat cizí chyby
První počítač jsem dostal v patnácti, v roce 2004. Dělat stránky jsem se na něm naučil sám, odspodu: text a odkazy, pak vzhled, pak skripty a databáze. Od roku 2009 se tím živím. Ostrá čára mezi zaměstnáním a vlastními klienty ale nikdy nebyla, někdy převažovalo jedno, někdy druhé.
Tehdy jsem taky začal psát vlastní administraci. Ne z ambice postavit něco lepšího, spíš z otravy. Roky jsem stavěl weby na hotových systémech a narážel pořád na to samé: doplněk uměl devadesát procent toho, co bylo potřeba, a zbylých deset se obcházelo.
Opravoval jsem cizí kompromisy místo toho, abych řešil, co klient doopravdy potřeboval.
Chtěl jsem mít všechno svoje. Žádné pluginy ani cizí knihovny, na webu neběželo nic, co bych sám neviděl. A obsah se u mě od začátku měnil rovnou na stránce, přes lištu nad webem, ne v odděleném rozhraní.
Systém pod tímhle webem měl v roce 2011 za sebou dva roky vývoje. Galanterce vydržel web z roku 2013 jedenáct let bez jediné opravy (celý příběh v případovce). Innoservici sloužil její web od roku 2011 až do letošní výměny za nový.
Ledovec jsem si nakreslil deset let předtím, než z něj byla značka
O pět let později jsem si na vlastním webu hrál s ledovcem a studenou modrou. Nebyla to zakázka ani plán, jen se mi to líbilo a nechal jsem to tam viset. Že z toho jednou bude značka, mě tehdy nenapadlo.
Pak přišla léta, kdy jsem toho dělal míň. Narodila se mi dcera a nové klienty jsem nebral. Doména webolution.cz mi mezitím vypršela a vzal si ji spekulant, který mi ji pak nabízel zpátky. Otevřel jsem si vlastní adresu a byla tam cizí stránka. Byl jsem zrovna zaměstnaný, tak jsem to moc neřešil. Pro klienty jsem dostupný zůstal, jen jsem nebral nové, a weby jim fungovaly dál i beze mě.
Vrátil jsem se v roce 2024 a systém napsal znovu od nuly
Mezitím se změnilo, co web vůbec je. Poskládá ho kdokoli za odpoledne a na první pohled vypadá jako ten, nad kterým jsem seděl týdny.
Měl jsem systém, na kterém klientům běžely weby roky bez zásahu. Zahodil jsem ho a napsal znovu. Byla to pomalejší a dražší cesta, než ho dál látat. Vyplatila se tím, že v něm dneska není nic proto, že to tak bylo vždycky.
Webolution dneska hasí cizí kód
Práci jsem si kvůli tomu rozdělil na dvě větve. Ta první nese pořád jméno Webolution a chodím v ní do cizího kódu: web vygenerovaný z AI, který se rozsypal při první úpravě, nebo projekt opuštěný po jiném dodavateli. Zorientuju se v tom a spravím to.
BlueOrca vznikla, aby weby vydržely
Druhá větev je BlueOrca a vznikla ze zakázky, kterou jsem prohrál. Seděl jsem nad nabídkou, kterou mi vzal o dvacet tisíc někdo, kdo poskládal šablonu za dva dny, a došlo mi, že to není spor o cenu. Je to spor o to, jestli je vůbec poznat, co jsem odvedl.
Když jsem to obrátil, zjistil jsem, že sedím na stejné straně jako lidi, kterým weby dělám. Majitel firmy stojí před deseti nabídkami, které vypadají zaměnitelně. Vybere podle ceny, protože jiné vodítko nedostal, a za rok zjistí, že jeho web nikdo nenajde. Můj problém a jeho problém je jeden a ten samý problém. Ani jeden z nás nemá jak ukázat rozdíl, který tam je.
Tak jsem si k webům postavil věci, na kterých ten rozdíl vidět je. Administraci, kterou si můžete osahat v demu. A vlastní měření návštěvnosti, které se zajímá o to, které stránky lidi čtou, ne o to, kdo jsou. Bez cookies a bez cizích skriptů. Není to velké ani chytré jako nástroje od Googlu. Je to nástroj velikosti problému, který řeším.
Ten ledovec z roku 2016 nakonec dával smysl. Zákazník vidí design, barvy a texty, ale o tom, jestli web pojede i za pět let, rozhoduje to pod hladinou.
Dneska u toho mám AI. Rozhodnutí a architekturu dělám pořád sám, AI dodává rychlost, a díky ní si moji práci může dovolit i člověk, který by na ni dřív neměl.
Cíl mám stejný jako v roce 2009: weby, kvůli kterým mi klient nemusí roky volat. Nejde to dělat ve velkém, dělám je sám. Přicházím tím o zakázky, kde rozhoduje jen cena, a to je většina trhu. Beru to jako součást té volby. Pořád mě to baví.
Administraci jsem stavěl třikrát a pokaždé jinak
Pokaždé podle toho, co jsem se mezitím naučil, a vždycky s jedním cílem: aby toho klient musel vědět míň. Ta dnešní je nejlepší, jakou jsem kdy postavil. Nad webem se otevře lišta a spravíte z ní celý web. Co je v liště, jde udělat i přímo na stránce: kliknete na text nebo fotku a přepíšete je tam, kde je vidíte.
Když si klient přepíše telefon, změní se na všech stránkách, kde je uvedený, ne jen na té, na které zrovna stojí.
Když okno zavřete, web se sám poskládá do hotové podoby a návštěvníkovi se pak už nic nedopočítává. A na pozadí běží kontrolky, kterým říkám HealthBar: hlídají certifikát, rozbité odkazy i to, jestli web najdou vyhledávače. Šestnáct kontrol, a u každého nálezu je napsané, co je špatně a jak to opravit. Klient tak nemusí vědět, co je sitemapa, aby ji měl v pořádku.
Administraci mají moje weby v ceně, natrvalo a bez měsíčních poplatků. Majitelka galanterie je v důchodu, nikdy neměla školení a za celou tu dobu si nestěžovala ani jednou. Ukázka administrace, editace i lišta jsou tam živé.
Zdroje a důkazy
- Snímek webu Webolution v internetovém archivu, září 2011 (systém tehdy popsaný jako „téměř dva roky vývoje")
- Snímek webu galanterie z roku 2013 v internetovém archivu (srpen 2014)
- Tentýž web beze změny o devět let později, snímek z ledna 2023
- Případová studie té galanterie, včetně měření rychlosti nové podoby
Chcete web, který Vás přežije?
Principy, na kterých stavím, brousím od roku 2009. Weby jsou Vaše, administraci máte v ceně a měsíčně mi neplatíte nic. Ukažte mi, co potřebujete, a řeknu Vám, co s tím jde udělat.
